Šeltie je především výborný společník, který se díky své velikosti, neagresivitě a snadné ovladatelnosti hodí k odrostlejší dětem i ke starším lidem. Je vhodná i pro začátečníky. Snadno se "svým lidem" přizpůsobí. Pokud jí věnujete dostatek času, může se stát rodinným mazlíčkem bez větších nároků na aktivitu a výcvik. Přesto lze jakýkoliv sport nebo výcvik jen doporučit, protože šeltie je prostě "akční" pes a byla by škoda nechat ji zahálet. Vybírat lze z mnoha kynologických aktivit:
agility:
Šeltie jsou určitě pro agility jako stvořené, jsou učenlivé, temperamentní a je snadné dosáhnout u nich tolik potřebného kontaktu s psovodem. Byla by však škoda, kdyby si každý pod slovem "šeltie" představil jenom agility. Seznam šeltiček běhajících agility najdete na stránkách Českého klubu chovatelů sheltií
Pokud sháníte štěně šeltie s úmyslem věnovat se agility, není nutné, aby rodiče štěňátka byli úspěšní agiliťáci. Důležitější je zaměřit se na povahu rodičů a především na povahu a temperament vybíraného štěňátka. Velkou roli hraje i výše jmenovaná správná socializace u chovatele, bez níž je jakýkoliv výcvik mnohem obtížnější.
klasický výcvik:
Vzhledem k výšce se šeltií týkají pouze zkoušky vhodné pro malá plemena. I tak je těch zkoušek dost a každý se může rozhodnout, jak náročný výcvik chce se svou šeltií dělat. Nejjednodušší zkoušky jsou ZOP a ZZO, které obsahují cviky základní poslušnosti a testují např. ovladatelnost psa v rušivém prostředí. Není však problém připravit šeltii i na zkoušky vyšší. Lze s nimi také stopovat a s těmi sebevědomějšími je možné zkusit v rámci výcviku na cvičišti i základy obrany - to je však nutné brát jen jako zpřestření výcviku, existuje mnoho povolanějších plemen v tomto oboru.
záchranářský výcvik:
Není to pro šeltii zrovna typické využití, ale předpoklady pro tento typ výcviku má a v České republice už šeltičky se záchranářskými zkouškami existují. Podmínkou je dlouhodobá příprava, aby si pes udržel vynikající kondici (ta je ovšem nutná i u páníčka). O záchranářském výcviku šeltičky si můžete přečíst např. na stránkách Klubu chovatelů collií a sheltií Praha.
tanec se psem:
Pro tanec se psem (nebo dogdancing, jak se komu líbí:) ) se šeltie opravdu hodí. Nemusíte ani nikde vystupovat, jednotlivé cviky a jejich kombinace lze cvičit i jen tak doma pro radost. Jak se tanec naučit, to se můžete dozvědět například na stránkách chovatelské stanice Energy Spirit, kde najdete i odkazy na "taneční" kluby.
flyball a frisbee:
Pro šeltičky, které s nadšením aportují, lze tyhle sporty jen doporučit. Ale ne všechny šeltie jsou aportovací šílenci a ty méně nadšené nemá smysl do aportů příliš nutit.
turistika:
Pejskaři v posledních letech i u nás provozují tzv. dogtrekking, při kterém zdolávají se svým psem v určeném časovém limitu určitou trasu. Často jde o vícedenní pochody dlouhé přes 50 km. Pro trénovanou šeltii by to neměl být problém, jenom vzhledem ke své velikosti páníčkovi nijak nepomůže tahem ani nesením většího množství věcí v psí brašně. Není však nutné držet se oficiálních akcí, stačí vyrazit do přírody kdykoliv jindy. Šeltie se svého pána i bez vodítka drží a nemá snahu utíkat nebo honit zvěř.
pasení:
Pasení ovcí nebylo nikdy v chovu šeltií prioritou a proto je třeba počítat s tím, že opravdový zájem o stádo projeví jen některé šeltičky. Jejich pasení je ale jiné než u border kolií a není tedy jednoduché se šeltií složit zkoušky připravené především pro styl borderek. Vadí zde hlavně to, že šeltie při práci obvykle štěká.
Podle stránek Českého klubu chovatelů sheltií zatím v naší republice složila zkoušku ZVOP (zkouška vloh) pouze jedna šeltie, a to pes Jess Jolly Gold z Benešovské zahrady.
canisterapie:
"Léčba psem" je výborným doplněním klasických léčebných postupů u tělesně i mentálně postižených, zejména u dětí nebo starých lidí. Přítomnost pejska zlepšuje náladu a motivuje pacienty k větší aktivitě. Canisterapeutické zkoušky může složit jakýkoliv pes, podmínkou je ale klidná, vyrovnaná povaha, výborná ovladatelnost a chuť ke kontaktu s lidmi. Šeltičky věnující se canisterapii najdete na stránkách chovatelské stanice Chancy Remus.
agility:
Šeltie jsou určitě pro agility jako stvořené, jsou učenlivé, temperamentní a je snadné dosáhnout u nich tolik potřebného kontaktu s psovodem. Byla by však škoda, kdyby si každý pod slovem "šeltie" představil jenom agility. Seznam šeltiček běhajících agility najdete na stránkách Českého klubu chovatelů sheltií
Pokud sháníte štěně šeltie s úmyslem věnovat se agility, není nutné, aby rodiče štěňátka byli úspěšní agiliťáci. Důležitější je zaměřit se na povahu rodičů a především na povahu a temperament vybíraného štěňátka. Velkou roli hraje i výše jmenovaná správná socializace u chovatele, bez níž je jakýkoliv výcvik mnohem obtížnější.
klasický výcvik:
Vzhledem k výšce se šeltií týkají pouze zkoušky vhodné pro malá plemena. I tak je těch zkoušek dost a každý se může rozhodnout, jak náročný výcvik chce se svou šeltií dělat. Nejjednodušší zkoušky jsou ZOP a ZZO, které obsahují cviky základní poslušnosti a testují např. ovladatelnost psa v rušivém prostředí. Není však problém připravit šeltii i na zkoušky vyšší. Lze s nimi také stopovat a s těmi sebevědomějšími je možné zkusit v rámci výcviku na cvičišti i základy obrany - to je však nutné brát jen jako zpřestření výcviku, existuje mnoho povolanějších plemen v tomto oboru.
záchranářský výcvik:
Není to pro šeltii zrovna typické využití, ale předpoklady pro tento typ výcviku má a v České republice už šeltičky se záchranářskými zkouškami existují. Podmínkou je dlouhodobá příprava, aby si pes udržel vynikající kondici (ta je ovšem nutná i u páníčka). O záchranářském výcviku šeltičky si můžete přečíst např. na stránkách Klubu chovatelů collií a sheltií Praha.
tanec se psem:
Pro tanec se psem (nebo dogdancing, jak se komu líbí:) ) se šeltie opravdu hodí. Nemusíte ani nikde vystupovat, jednotlivé cviky a jejich kombinace lze cvičit i jen tak doma pro radost. Jak se tanec naučit, to se můžete dozvědět například na stránkách chovatelské stanice Energy Spirit, kde najdete i odkazy na "taneční" kluby.
flyball a frisbee:
Pro šeltičky, které s nadšením aportují, lze tyhle sporty jen doporučit. Ale ne všechny šeltie jsou aportovací šílenci a ty méně nadšené nemá smysl do aportů příliš nutit.
turistika:
Pejskaři v posledních letech i u nás provozují tzv. dogtrekking, při kterém zdolávají se svým psem v určeném časovém limitu určitou trasu. Často jde o vícedenní pochody dlouhé přes 50 km. Pro trénovanou šeltii by to neměl být problém, jenom vzhledem ke své velikosti páníčkovi nijak nepomůže tahem ani nesením většího množství věcí v psí brašně. Není však nutné držet se oficiálních akcí, stačí vyrazit do přírody kdykoliv jindy. Šeltie se svého pána i bez vodítka drží a nemá snahu utíkat nebo honit zvěř.
pasení:
Pasení ovcí nebylo nikdy v chovu šeltií prioritou a proto je třeba počítat s tím, že opravdový zájem o stádo projeví jen některé šeltičky. Jejich pasení je ale jiné než u border kolií a není tedy jednoduché se šeltií složit zkoušky připravené především pro styl borderek. Vadí zde hlavně to, že šeltie při práci obvykle štěká.
Podle stránek Českého klubu chovatelů sheltií zatím v naší republice složila zkoušku ZVOP (zkouška vloh) pouze jedna šeltie, a to pes Jess Jolly Gold z Benešovské zahrady.
canisterapie:
"Léčba psem" je výborným doplněním klasických léčebných postupů u tělesně i mentálně postižených, zejména u dětí nebo starých lidí. Přítomnost pejska zlepšuje náladu a motivuje pacienty k větší aktivitě. Canisterapeutické zkoušky může složit jakýkoliv pes, podmínkou je ale klidná, vyrovnaná povaha, výborná ovladatelnost a chuť ke kontaktu s lidmi. Šeltičky věnující se canisterapii najdete na stránkách chovatelské stanice Chancy Remus.